Je s podivem, že kreditní kartu vlastní polovina národa. Nebo to tak není? Jak je možné, že ještě dnes stále najdeme lidi, kteří si pojem kreditní a debetní karta pletou? Nebo ho jen nechtějí pochopit?
Není žádnou novinkou, že slovník pojmů v bankovnictví, je pro většinu lidí španělskou vesnicí a že produktové podmínky slouží jen na podpal v krbu. Ale zrovna v tomto případě se vyplatí jim věnovat svou plnou pozornost. Mohlo by nás to stát nemalé problémy.
Debetní karta
Tato karta se vydává při zakládání běžného účtu u finančního ústavu, banky chceme-li a jejím principem fungování je čerpání KLADNÉHO zůstatku, tzn. vašich vlastních peněz, které jsou na účtu. Prakticky slouží pouze k tomu, abychom měli nepřetržitý přístup, připomínám k VLASTNÍM penězům, prostřednictvím bankomatů bez závislosti na otevírací dobu bankovních poboček.
Kreditní karta
Zatímco kreditku Vám vydají bez jakékoli návaznosti na běžný účet. Prakticky je to obyčejný úvěr. Vy čerpáte peníze banky. Měsíčně stačí, když platíte pouze tak zvanou minimální splátku a dluh se nám stále dokola zvětšuje a k tomu připočítejme úrok, který se zpravidla pohybuje kolem 20%. Samozřejmě nedá nám to moc práce a nalezneme i nebankovní instituce, kde je to procento mnohem, mnohem vyšší. A pak už se točíme jak křeček v kolečku pořád dokola a je neuvěřitelně těžké z něj vyskočit. Není-li už úplně pozdě. Spousta lidí nakonec musí sáhnout po větším úvěru, aby se jim povedlo kartu splatit. Splácí dluh dluhem.
Ale abychom dali této kartě ještě šanci. V některých bankách poskytují několika denní bezúročné období. Což v praxi funguje tak, že když zaplatíte vyčerpané peníze do stanovené lhůty, neplatíte žádný úrok a naopak čerpáte předem smluvené výhody, většinou část vrácených peněz z nákupu. To v podstatě znamená, že když se naučíme kartu správně používat, může se nám opravdu vyplatit. Ovšem pouze za předpokladu, že netrpím ztrátou krátkoblbé paměti a budu včas platit.